Tábor 2008

Tábor Robinsona Crusoe na Nové Knížecí Huti  -  26.července - 9.srpna 2008

V sobotu 26. července se my trosečníci scházíme u našich kluboven. Letošní tábor je trošku jiný. Naše řady rozšíří kluci z Borského střediska Bílá labuť Bor. Když už jsme skoro všichni, pouštíme se do nakládání věcí, bez kterých bychom se na táboře neobešli. A na pomoc nám přijeli nejen rodiče, ale i bývalí skauti. Když Šikula zkontroloval, zda je všechno naloženo, dal povel k odjezdu naložených aut. Poslední pomazlení s rodiči a konečně vyrážíme na našich osedlaných mulách směr Nová Knížecí Huť a její pohádková příroda, která bude patřit jen nám celých 14 dní.

S každým šlápnutím do pedálů se přibližujeme k našemu vytouženému cíly. Na tábořišti jsme stanuli někdy kolem oběda. Na čas nikdo ani nehleděl už jen z toho velikého překvapení, které nám způsobil pohled na naše posekané tábořiště. A ještě větší šok utrpěli ti, kteří dorazili jako poslední, neboť byla i tráva shrabána. Všichni jsme se posilnili svačinami z domova. Když už zmizel i poslední drobek, Šikula velí do zbraně!!!! Všichni se tedy zvedáme a s vervou se pouštíme do stavby našich obydlí. Nejde to moc rychle, ale všichni se snažíme a večer už můžeme tak napůl vydechnout úlevou. Večer si sice všichni uvědomujeme, že stany nestačí pro hladký chod tábora, ale pro dnešek už to stačí. Další dny probíhaly v tématu stavby tábora, ale nic se nemá přehánět a tak už se začíná hrát i celotáborová hra.

Letošním táborem nás provázela etapová hra Robinson Crusoe. Trosečníci plnili různé úkoly. Některé plnili jako družstva, např. etapu Kalendář a klobouk. Tady si táborníci vyzkoušeli svou zručnost. Z přírodních materiálů měli vyrobit kalendář, který by pomohl Robinsonovi udržovat si přehled o tom jaký je den a jak dlouho už na ostrově je. Klobouk měli vyrobit, aby předešli možnému úžehu či spáleninám od slunce. Pak své nápadité výroky, předvedli před celým táborem. Jelikož se ze všech stran v táboře ozývalo, že tenhle úkol je moc těžký. Pustilo se i vedení do výroby klobouku. A taky sklidilo zasloužený „potlesk“. 

A některé etapy plnili trosečníci jako jednotlivci. Jednou z etap, které plnili sami za sebe, byl Sběr ovoce. Tady si pro změnu vyzkoušeli svoji obratnost. Po lese byly rozmístěné lístečky různých barev, které představuju různě ohodnocené tropické ovoce. Trosečníci měli za úkol nasbírat co nejvíce ovoce a zároveň si dávat pozor na nebezpečný cizokrajný hmyz. Pokud trosečník nestihnul utéci před nebezpečným hmyzím bodnutím, musel se jít vyléčit ke starému mudrci.

Jelikož vždy když nás něco baví, tak čas letí nezávratnou rychlostí. I nám tábor utíkal jako voda v řece a už se blížil předposlední den tábora. V pátek 8. srpna jsme si připravili slavnostní oheň, u kterého se trosečníci dozvěděli, jak dopadli v celotáborové hře a v celotáborovém bodování. U ohně jsme se veselili, zpívali, hráli pohybové hry. Asi největší úspěch sklidila písnička, kterou složilo vedení na hudební základ Já husárek malý. Všichni si sdělovali své zážitky z tábora a na co se těší, až přijedou domů. Někteří z nás se domů už těšili na maminčin vepřový řízek, jiní by si pobyt ještě prodloužili. V ohništi už sem tam zasvítí nějaký žhavík a tak se pomaličku rozcházíme do svých stanů každý se svými vlastními pocity. Opět se ozývá lesní roh, který nás budil každý krásný nový den. Dnes je, ale sobota, poslední společně strávený den. Balíme si poslední věci do batohů a zážitky si snažíme co nejvěrněji zapamatovat. Přijeli auta na odvoz věcí a batohů. Nakládáme vše, co najdeme a co má být odvezené. Jako tradičně je naší poslední společnou chvilkou zpívání u stožáru. Jako každý rok i letos zpíváme Valčíček na rozloučenou, který nám připomene, že sice něco pěkného skončilo, ale zároveň něco pěkného začíná. Poslední obejmutí, poslední stisk levicí a opět sedláme své železné oře a vydáváme se vstříc civilizaci.

Nikdo nám nemůže vzít naše vzpomínky a chuť si ještě nějaké další k těm minulým přidat. A proto můžu směle prohlásit:
Těšíme se na další rok!!!

Zapsala: Zitka Ša