Silvestr 2004 (28. 12. 2004 – 2. 1. 2005)

V úterý 28. 12. jsme se sešli u Šikuly před domem. Původně jsme měli na své hrby naložit jídlo na naši akci. Většina si oddychla, když se Vážka nabídnul, že nám to odveze společně s připravenou dřevěnou deskou na zvětšení stolu na naší skautské boudě. V 17:00 nás už autobus vezl k rozcestí Dlouhý Újezd. Holky i kluci si vyprávěli zážitky z Vánoc. Když jsme dorazili, bouda už byla vyhřátá. Vážka v předstihu zatopil. Do boudy mezi prvními dorazil Šídlo s Mišákem a sami od sebe se vypravili pro vodu. Začali jsme se ubytovávat. Skoro nikdo neměl myšlení na jídlo, jen naši „papálisté“ Mišák se Šídlem si dávali do nosu. Kolem 23:00 hodiny boudou i okolní přírodou zavládlo ticho,

Středa 29. 12.

Dnešní snídani připravovala Maty a Jára. Budíček v 7:30 se nikomu nelíbil. Že to byl první den-byla rozcvička v takovém lenivém stylu. K snídani nám služba připravila čaj a chléb se sýrem. Dopolední program vyplnila hra na Loupežnické doupě. Bylo zábavné pozorovat Maty, jak se brodí sněhem a suchým kapradím a pořád ne a ne stát pevně na nohou. Čas plynul jako voda a už jsme byli po obědě a polení klid jsme ani nezaregistrovali. Než jsme se rozkoukali, byla tu další hra Souhvězdí. Skupinky měly za úkol po lese nalézt jména souhvězdí, které dostaly předkreslené. Žádné ze skupinek se nepodařilo nalézt všechna souhvězdí. Další pohyblivější a nebezpečná hra se jmenovala Hledání kolíků. Proč nebezpečná? Většina hráčů přišla k újmě na zdraví jako: problém s kotníkem, naražené koleno, naražené koleno společně s bokem atd. proto jsme pro bezpečnost ostatních hru ukončili předčasně. Zbytek odpoledne a večera vyplňovalo malování přáníček na nový rok. Nechyběly ani libé tóny sladkého dřeva.

Čtvrtek 30. 12.

Bouda se v 7:30 probudila k životu. Maty měla rozcvičku a vzala ji tedy s vervou. Umyli jsme se, posnídali a už nás Maty hnala na dopolední program. Hráli jsme hru Obsazování území. Hra nám zabrala asi tak půl hodiny.vyhrálo super družstvo: Šikula, Šídlo, Zitka a Jára. Zbytek dopoledne strávila Maty přípravou další hry. My ostatní jsme vyrazily na expedici zimním okolím boudy. Člověk by netušil, že i v takovém hluku z naší boudy, se bude v okolí zdržovat tolik zvěře. Nebo snad jen prchali? Po obědě a hře jsme se šli projít směrem Akélově boudě. Zbytek dne jsme strávili v boudě.

Pátek 31. 12.

Ranní ptáče dál doskáče… to si vyzkoušel Šídlo. Ke snídani zpitvořil chleba s máslem a ohřál čaj. Na dnešní rozcvičce nás mučil Řepa se svými cviky z japonského bojového umění či co to vlastně bylo. Hygiena, snídaně a už jsme se vrhli do přípravy boudy na večerní bujařeji. Holky se vydaly na chvojí a kluci šli oloupat padlou břízu, kterou Mišák vyčenichal. Se zahřátými žaludky od polévky jsme si užívali poledního klidu. Úderem druhé hodiny se mužská část osazenstva vydala na dééélší procházku a my jsme se zatím vykoupaly. A také připravily chlebíčky a jednohubky. Když se kluci vrátili, tak se také vykoupali. Ale jsou to otužilci a tak se koupali venku, brr. V boudě se trochu poklidilo a začala se vařit večeře. Všichni se na večer těšili. S večerními hodinami jsme se převlékli do krojů a zasedli k večeři. Zábava ze začátku vázla, ale rozjel se Twister a hra na kytaru. Všichni se bavili. K půlnoci jsme šli ke slavnostnímu ohýnku, kde jsme svá přání napsaná na březový proužek poslali k Manituovi. Po půlnoci jsme odšpuntovali Rychlé špunty. Všichni se smáli počínání Zitky a Popelky při otevírání jejich láhve. Nakonec to vzdaly a předali zručnějším. Ke třetí hodině ranní jsme se začali pomalu ukládat. Ti, co si Nového roku ještě dosti neužili, šli spát v brzkých ranních hodinách.

Sobota 1. 1

Už od ranních hodin pršelo a tak z novoroční výpravy zbyla jen odpolední vycházka. Koukli jsme se na rozpadající se kostel Sv. Anny. Snažili jsme se neuklouznout na roztátém sněhu a blátě. Když jsme se vrátili, začali jsme se zbavovat zásob-konzumací. I dnes se zpívalo a hrálo. Unaveni ze včerejška jsme zalehli s prvním zahoukáním sovy.

Neděle 2. 1.

Všichni si smutně uvědomujeme, že jsou tu poslední společné okamžiky. Po snídani jsme se vydali směrem domov a civilizace. Na cestě Kuňka sebou švihla a tak své pády zaokrouhlila číslem 15. V Tachově jsme se rozloučili stiskem levice.

Stvořila: Zitka Ša